* A ono se nic špatného nestalo

09.09.2018

Nedávno jsem se vám tu svěřila s hodně osobní věcí. Nebudu lhát, že jsem se strachy netřásla, jak to dopadne. Bála jsem se reakcí lidí a že přijdu o přátele. A jak to dopadlo?

Zjistila jsem, že lidé jsou neuvěřitelně hodní. Takovou podporu jsem opravdu nečekala. Léky zabírají a je mi líp a líp. A musím říct, že na tom máte obrovský podíl. Vylezla jsem ze své ulity a přestala se lidí bát. Zjistila jsem, že jsou mnohdy stejně trhlí, jako já. Robůtci, kteří si prožívají svoje bolesti. Často jsou své bolesti schopni vyjádřit jen po pár sklenkách, ale o to víc je to pak autentické.

Svět je teď plný dokonalosti. Knihy o seberozvoji nás učí, jak se stát lepšími a lepšími, Instagram na nás valí dokonalá těla a perfektní životy. A tak se smyčka utahuje. Otevřela jsem oči a našla spoustu trápení. Pomáhejme si. Máme tu moc. Svět není dokonalý, ale lidé mají moc z něj udělat lepší místo.

Můj psycholog se mě zeptal, co bych si teď nejvíce přála. Řekla jsme mu, že bych nejvíce chtěla, aby mi zas bylo dobře. A on na to "a co potom? Co, až vám bude dobře?"

Bylo ticho. Jen v místnosti visela otázka. A nestačí to?