* Svépomocná skupina pro hmyzáky, kteří mají osobní zkušenost s lidmi.

17.11.2019

Ekologická bajka po přečtení recyklujte.

Rozhlasová hra


Charakteristika postav:

Slečna Včela:Přátelská, vedoucí skupiny, konstruktivní, nekonfliktní.
Zvuk příchodu a odchodu Včely: Skutečné včelí bzučení.
(V případě, že nelze použít opravdový zvuk včely, nahradí se mluveným - Bzz)

Vdova Kudlanka:
Na první pohled nesmělá, krásná, působí křehce a jemně. Skrývá se v ní však predátor.
Zvuk příchodu a odchodu Kudlanky: Šustění listí a jemné rychlé klapání šesti nohou.

Pan Chrobák:
Vypadá, že neumí do pěti napočítat, ale je velice sečtělý. Mluví zvolna až pomalu, rozvážně a bez větších emocí.
Zvuk příchodu a odchodu Chrobák: Jemný dupot, zvuky praskajících větviček.

Paní Moucha:Energická, chytrá, temperamentní a dominantní. Má vadu řeči, ve slovech prodlužuje-zvýrazňuje písmeno Z)
Zvuk příchodu a odchodu Mouchy: Skutečný bzukot mouchy.
(V případě, že nelze použít pravý zvuk mouchy, nahradí se mluveným Zzz)

Pan Komár:Frajírek, všechno má na háku. Na venek tvrďák, ale je v jádru dobrý.
Zvuk příchodu a odchodu Komára: Skutečné bzučení komára.
(V případě, že nelze použít opravdový pravý zvuk komára, nahradí se mluveným Vzz)

Moderátor hmyzího rozhlasu (blíže nespecifikovaný brouk):Mluví jej moderátor. Má klidný příjemný hlas, který je při mluvení do mikrofonu narušován špatným zvukem rozhlasu.

(V úvodu zní hmyzí rozhlasová hudba s textem.)

Rozhlasová hudba:
(Zpívá moderátor hmyzího rozhlasu)

1. Poslouchejte hlášení mimořádně,
hlášení místního rozhlasu.
O tom, jak obratně,
škvoři vyloupili kasu.

R: .:


Pozor dejte,
Co vám chci říci.
a poslouchejte
zprávu k vám mířící.

2. Že slunéčko sedmou tečku shání,
Prohledalo snad všechny květy.
a až bylo u konce pátrání.
Kde ji našlo? Na konci věty.

R: .:


Pozor dejte,
Co vám chci říci.
a poslouchejte
zprávu k vám mířící.

(Hudba utichne)

Včela:
(Mluví do hmyzího rozhlasu k moderátorovi. Netuší, že je rozhlas zapnutý. Její hlas je narušován špatným zvukem rozhlasu)

"A nezapomeňte prosím říct. Že se akce koná na mýtince u rybníku. Je to tam chráněné, každý to tam zná..."

Moderátor hmyzího rozhlasu:(Ohleduplně a šeptem: jeho hlas je narušován špatným zvukem rozhlasu)

"Pst. Slečno Včelo, už vysíláme."

Včela:
(Roztěkaně. Její hlas je narušován špatným zvukem rozhlasu)

"Jejda, promiňte. Už mlčím."

(Chvíli je slyšet klepání a foukání do mikrofonu)

Moderátor hmyzího rozhlasu:(Má klidný příjemný hlas, který je narušovaný špatným zvukem rozhlasu.)

"Pozor, pozor. Hlášení místního hmyzího rozhlasu. Upozorňujeme všechny obyvatele přilehlé hmyzí říše, že se dnes, v pravé poledne, bude konat tři sta šedesátá svépomocná skupina pro hmyzáky, kteří mají osobní zkušenost s lidmi. Prosíme, aby se všichni zájemci o toto setkání dostavili tuto sobotu v pravé poledne na mýtinku u rybníku Lubí.

Pozor, pozor. Opakujeme hlášení.
Dnes v pravé poledne se bude konat tři sta šedesátá svépomocná skupina pro hmyz, který má osobní zkušenost s lidmi. Zájemci o setkání nechť se dostaví na mýtinku u rybníku Lubí. Akci pořádá slečna Včela Domácí. Všechny tímto srdečně zve.
Konec hlášení."

(Opět zní hmyzí rozhlasová hudba, tentokrát bez textu. Melodie je však stejná jako u první rozhlasové hudby)

(Po dohrání písně již Včela a moderátor mluví přirozeným hlasem praskání)

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(Zvesela)

"Tak co, jaké to bylo, slečno Včelo? Řekl jsem všechno správně?"

Včela:
(Lichotivě)

"Řekl jste to báječně. Nic jste nevynechal.

(Trochu smutně)

Děkuji a ještě jednou se omlouvám, že jsem vám to na začátku zkazila. To víte, já s rozhlasem nemám žádné zkušenosti."

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(Přátelsky)

"Vůbec nic se nestalo. Měl jsem vás upozornit, že jakmile dohraje hudba, budeme vysílat. To se tu občas stává, ale věřte mi, že si toho nikdo ani nevšimne."

Včela:
(Smutně)

"Snad máte pravdu."

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(Přátelsky)

"Nemusíte mít z toho špatný pocit. I já se občas přeřeknu. Jestli vás to uklidní, povím vám, jak jsem se jednou zabreptl. To jsem kdysi, když jsem teprve začínal, měl jsem v rozhlase ohlásit, že se bude pořádat prodej ponožek u Křivého boru. Místo toho, abych řekl, že se budou prodávat ponožky pro stonožky, ohlásil jsem, že se budou prodávat stonožky pro ponožky.

(Decentně se sám sobě směje)

Kolegové si mě občas dobírají ještě dnes. To už mi nikdo neodpáře."

Včela:
(Zachichotá se)

"Chi chi. To je ale povedený kotrmelec. Děkuji za vaši upřímnost, hned se cítím lépe. Je vidět, že to berete s humorem."

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(Přátelsky)

"Život je třeba brát s humorem. S trochou srandy. Nemyslíte?"

Včela:
(Souhlasně a vesele)

"S tím s vámi naprosto souhlasím a už se na sebe nezlobím. Až to budu vyprávět v úlu, třeba i někoho pobavím, tak jako teď vy mě. Konec konců, neudělala jsem to přece schválně."

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(Přátelsky)

"Jsem rád, že jsem vám zvednul náladu. Mimochodem. Jistě jste si všimla špatného zvuku rozhlasu. Je to dáno tím, že naše rozhlasové trouby jsou květy Campanuly, čili zvonku. Jak se do nich vítr opírá, vydávají jemný šum. S tím bohužel zatím neumíme nic udělat."

Včela:
(S pochopením)

"Tomu rozumím, nebylo to tak zlé."

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(Nesměle)

"Slečno Včelo, Měl bych na vás jednu otázku."

Včela:
(Přátelsky)

"Jistě, ptejte se."

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(Nesměle)

Rád bych věděl, zda bych také nemohl přijít na vaši skupinu? Víte, s lidmi mám mnoho špatných zkušeností, a tak by mi trocha podpory přišla vhod. Bohužel na tu dnešní to nestihnu. Před chvilkou mi přišla zpráva potrubní poštou, že v Horní-dolní hoří les. Musím to hned ohlásit, ale na tu příští, to bych velice rád přišel, pokud je to možné."

Včela:
(Nadšeně)

"Určitě přijďte. Jste zván, stejně jako ostatní. Skupina je otevřena všem. Budu velice potěšena, když přijdete.
Jen mě mrzí, že se s námi nemůžete sejít již dnes. Bude to jistě zajímavé. Ale chápu, že taková informace, jako ta o požáru, nesmí zůstat nevyhlášena. Vždyť tady jde o miliony životů."

(V dálce se ozývá kukání kukačky)
Včela:
(Včela počítá až od sedmého zakukání kukačky její kukání)

(kuku...kuku...kuku...kuku...kuku...kuku...kuku)

"sedm,

(kuku)

osm,

(kuku)

devět,

(kuku)

deset,

(kuku)

jedenáct... Už je skoro poledne! Nezlobte se, já musím letět. Skupina za hodinu začíná, tak abych to stihla. Ještě jednou za všechno moc děkuji."

Moderátor hmyzího rozhlasu:
(přátelsky)

"Já děkuji za příjemné setkání. Ať se vám skupina vydaří a na shledanou."

Včela:
(Z dálky)

"Na shledanou"

(Zvuk letu Včely mizí, až utichne.)

(Hudební předěl bez textu)


  • (V úvodu zní zvuk lesa: vítr v korunách stromů, zurčení vody a ptačí zpěv...)
  • (Pomalu přilétá první hmyz - každý má svůj charakteristický zvuk.)
  • (Jeden po druhém přilétá-přichází. Zvuk jde z dálky a přibližuje se.)
  • (První přilétne Včela - zvuk jde z dálky a přibližuje se.)

Včela:
(Udýchaně, ale s elánem)

"Uf. Stihla jsem to, jsem tu první. Alespoň mám čas se v klidu vydýchat, než přijdou ostatní."

(Včela pravidelně oddechuje)
(Vzápětí do pravidelného odfukování Vosy přilétne Komár. Zvuk jde z dálky a přibližuje se)

Komár:
(Suverénně)

"Zdarec, Včelko! Rád tě zase vidím. Zatím jsi tu jediná?"

Včela:
(Přátelsky)

"Zdravím vás, Komáre. Ano, ostatní mají ještě čas, určitě se někdo objeví.

(Z dálky se ozývá jemný šouravý dupot, dýchavičnost a zvuky praskajících drobných větviček.)

A támhle vidím Chrobáka. Dobrý den, pane Chrobáku, tady jsme!"

Chrobák:
(Dýchavičně a zvolna)

"Báječné odpoledne vespolek...Už za vámi běžím...Hned jsem u vás."

(Pomalý šouravý zvuk s dýchavičností však stále zůstává stejný)
(Po chvíli se ke zvukům pana Chrobáka přidá šustění listí a jemné rychlé klapání šesti nohou)
(Přichází Kudlanka)

Kudlanka:
(Velice nesměle, jen tak pípne)

"Dobrý den"

(Nikdo však nereaguje přímo na Kudlanku, již se začíná rozvíjet debata)
(Mezi řečí jde slyšet vášnivý bzukot a cvrkot)

Komár:
(Tišeným hlasem)

"Koho jsi nám to přivedl, Chrobáku? Znáte se?"

(Nečeká na odpověď)

"A co říkáš na situaci v Horní-dolní? Prý tam hoří les?!"

Kudlanka:
(Odpoví Komárovi za Chrobáka)

"Dobrý den, jmenuji se Kudlanka a jsem tu dnes..."

(Než stihne větu dokončit, skočí ji do řeči Včela)

Včela :
(Okatě zakašle a sjedná si tím ticho. Vesele uvede skupinu)

"Krásné odpoledne všem. Jsem ráda, že jsme se tu sešli v takovém hojném počtu. Dnes máme tři sta šedesátou svépomocnou skupinu pro hmyz, který má osobní zkušenost s lidmi. Máme tu jistá pravidla. Skupina je otevřená jen pro zástupce hmyzí říše. Cílem skupiny je navzájem se podporovat v soužití s lidmi. Od chvíle, kdy nás navštívil pan Pavouk, máme pravidlo, že se navzájem nepojídáme. Pro ty, kteří jsou zde poprvé, se ráda v úvodu představím.
Ahoj jsem Včela Medonosná neboli Apis Mellifera, osobní zkušenost s lidmi mám od larvy. Stejně tak jako celá moje rodina. Od malička jsem byla vedena k práci. A práce, ta mě baví.
Ale v poslední době mám takový zvláštní pocit, že jsem tak trošku využívaná, ať se snažím, jak se snažím. Možná je to jen moje domněnka, ale myslíme si to v úlu všichni. Máme totiž důvodné podezření, že nám lidé berou med."

Komár:
(Včelu přeruší)

"A ty to nevíš, že ho jedí? Mažou si ho na rohlík a dávají do čaje. Proto jsou tak slaďouncí."

(S chutí si zamlaská)
Včela:
(Udiveně)

"Jste si tím jistý, Komáre?"

Komár:
(Suverénně)

"Vím to na beton."

Včela:
(Zamyšleně)

"To je pro mě zcela nová informace. Ledasco to vysvětluje. Proč si ho ale nevyrobí sami? Já přece taky nepůjdu a neseberu třeba panu Chrobákovi kuličku."

Chrobák:
(Dotčeně se ozve a vstoupí do hovoru)

"Co mě do toho taháte? ... Proč byste mi brala kuličku?... Víte, co dá taková jedna kulička práce? ... A vy byste si ji vzala jen tak, pro nic za nic?

Včela:
(Omluvně)

"To byl jen takový příklad, pane Chrobáku. Příklad toho, jak nepředstavitelná je to věc."

(Ozve se přilétající bzukot. Přiletí moucha)

Moucha:
(Omluvně, ale nemyslí omluvu až tak vážně)

"Ahoj vespolek. Promiňte, že letím pozzzdě. Měla jsem hrozzzného lítání.
O čem se bavíte?"

Komár:
(Načne slovo sebejistě, ale pak se opraví)

"O ho... ééé bobku."

Moucha:
(S nadšením)

"Paráda, ráda se přidám, už mám také hlad. Ještě jsem dnes neměla nic v sosáčku a to už máme skoro poledne, přátelé! "

Včela:
(Vrací se k tématu, mluví bez větších emocí - přátelsky)

"To jsme trošku odbočili, určitě se ještě tomuto tématu budeme věnovat. Ale zatím jsme u představování. Vidím tu nová tykadla. Já už jsem se představila, chce někdo pokračovat?"

(Dlouhé ticho. Jen zazní jemný a krátký bzukot typický pro Mouchu)

Včela:
(Ještě přátelštěji)

"Výborně paní Moucho, můžete se rovnou představit jako další."

Moucha:
(Zprvu trochu nejistě, ale pak se rozjede)

"Ehm, dobře, proč vlastně ne. Jsem Musca Domestica, ale můžete mi říkat jednoduše Moucho. Na skupině jsem byla asi pětadvacetkrát a moc mi to tu pomáhá. Je fajn najít spřízzzněné členovce. S lidmi mám zzzkušenosti, jak dobré tak i horší, až úplně strašné. Sice je fajn, kolik jídla nechávají na stolech a v odpadkových koších, ale včera, a to je ta nejhorší zzzkušenost, mi jeden člověk zzzabil dědečka. Fakt. Děda jen tak seděl na parapetu a pak přišlo: Puf! Obláček dýmu a bylo po dědovi. Lidé mají proti nám takové plynové láhve s naším obrázzzkem v přeškrtnutém kolečku. Kdyby tu byl brácha, řekl by vám, jak tomu říkají. On totiž chodí na svačinu do školy a umí číst.
A to je asi tak vše, nechci tu otravovat vzzzduch zzzbytečnými řečmi.

Včela:
(Přátelsky)

"Děkujeme, paní Moucho. Je nám vašeho dědy líto. To už ale holt patří k našemu životu. Kdo by rád mluvil další?"

Komár:
(Nad věcí)

"Tak třeba já. Čau. Já jsem Komár a jsem tu pečenej vařenej. Z mého jména si každý dělá legraci, ale vím, že jsem tu mezi přáteli tak vám ho povím Culex Pipiens, čili Komár Pisklavý. Lidé, ti jsou fajn. Ale to s plynovou lahví, to máš pravdu, to je rána pod pás. "

Včela:
(Souhlasně)

"Ano. To si myslíme všichni. Díky, že jste se nám svěřil.
Kdo by rád mluvil jako další?"

(Krátké ticho)

Kudlanka:
(Plaše)

"Já bych s dovolením pokračovala. Jmenuji se Mantis Religion neboli Kudlanka a jsem tu dnes poprvé. Ráda bych se zdržela do konce, ale budu se muset zanedlouho omluvit.
Letos už se potřetí stěhujeme. Lidé nám v jednom kuse sečou trávu kolem našeho domova. Chápejte, že už se blíží podzim, budu chtít naklást vajíčka a nemám kde. Takže si jdu hledat něco nového. A to je vlastně i má zkušenost s lidmi.

Chrobák:
(Kavalírsky)

"Dobré odpoledne Kudlanko... Jmenuji se Chrobák, žiji tady v lese, proto mi říkají lesní... Z mého pravého jména se vám asi zlomí kusadla... Musí-li to ovšem být, jsem Anoplotrupes Stercorosu...Dnes tu jsem podruhé a chtěl bych vám říct, že vám to moc sluší a také bych rád..."

(Než dopoví větu, skočí mu do řeči Komár.)

Komár:
(Posměšně)

"Prosím tě Chrobáku, uklidni se. Nevíš, jak dopadl její poslední manžel?"

Včela:
(Utne Komára)

"Ale to sem přece nepatří, každý máme své mouchy."

Moucha:
(Dotčeně)

"No dovolte!"

Včela:
(Kajícně)

"Promiňte, paní Moucho, to já jen... To mi jen tak ulítlo."

Moucha:
(Rázněji)

"Já se nezzzlobím, slečno Včelo. Já chápu, jak to myslíte, ale bylo by fajn, nezzzatahovat mezzzi nás lidské zzzpůsoby. Už tak dost, že nám denně usilují o život. Člověk se musí mít pořád na pozzzoru. Každou minutu být ve střehu, kde na něj číhá nějaká smrtelná past. Ono je hezzzké, co říká kamarádka Jepice z řádu Starokřídlí, že nejdůležitější je teď a tady. Žádné jindy a jinde. Máme si prý užívat každou minutu života. Jí se to ale mluví, když to má do večera zzza sebou. Já bych se ovšem velice ráda dožila důchodu. Jestliže mají pravdu hiunduisté, je dost možné, že se po smrti narodím jako obratlovec. A to bych fakt nechtěla."

Kudlanka:
(Nesměle, avšak dravě skočí Mouše do řeči)

"Kdepak. Po smrti se jde do hmyzího nebe, kde je moře nektaru a květin! Lidé to moc dobře znají. Proto si berou slunéčka sedmitečná na prst a ptají se: Kam poletíš, beruško?
Do nebíčka nebo do peklíčka?"

Komár:
(Oponentně až s výsměchem)

"Ty jsi mi nějaká nábožná, Kudlanko. K čemu nám komárům bude nektar a květiny?
Podle mě je lepší tady a teď, to má Jepice pravdu. Mimochodem, co budete dělat s mořem nektaru, neustále jíst to samé? Brr. Za rohem je pole řepky a už vám moc nejede, co?
A kromě toho, vy také nejste zrovna vegetariánka, Kudlanko, že?"

Kudlanka:
(Ostře až hystericky)

"C! To si vyprošuji! První narážku jsem jako dáma přešla, ale tohle už je moc. Nenechám se tu přece urážet! To mi teda pijete krev, Komáre!"

Komár:
(Úlisně)

"Vám? Kdykoliv!"

Včela:
(Smířlivě)

"Přátelé, nehádejme se. Každému sem tam něco nevhodného ulítne z kusadel. Jsme jen hmyz. Ale je pravda, že bychom se měli umět ovládat a nehádat se. Navrhuji nové pravidlo. Budeme se k sobě chovat slušně!"

(Zazní sborové souhlasné bzučení, všichni se překřikují)

Kudlanka:
(Nadšeně)

"Ano! Souhlasím s vámi."

Moucha:
(Nadšeně)

"Výborně, slečno Včelo."

Komár:
(Odevzdaně)

"Souhlasím."

(Když začne mluvit Chrobák, vše se uklidní)

Chrobák:
(Až paranoidně)

"Já s tím nemám problém...Slušné chování je mi vlastní... Rád bych se ovšem vrátil k tématu... V posledních dnech mám takový pocit, že mě někdo sleduje... Ať se hnu se svou kuličkou kamkoli... Je tam... Kluk s kšiltovkou a špendlíkem... Nedá mi spát... Pořád ho mám v zádech... Naštěstí hodně dupe, a tak jsem se mu vždy schoval, ale bojím se, že mě najde... Prý si strká brouky do krabičky a pak je probodne špendlíkem a dá do rámečku na stěnu.... Nerad bych skončil jako kebab na špejli."

Včela:
(Soucitně avšak s nedůvěrou)

"To musí být hrozné, žít v takových obavách. Tomu se mi skoro nechce věřit.
Nejste tak trošku podezřívavý?"

Chrobák:
(Věcně)

"Vím to zcela určitě... Oznámil mi to jeden motýl, jehož příbuzného si ten kluk nabodl na hrot hřebíku minulý týden... Lidé si nás prý vystavují... Je to takový trend... Místo toho, aby si nás prohlédli živé v našem přirozeném prostředí, raději se na nás chodí dívat do muzea nebo doma na stěnu... "

Komár:
(V legraci)

"Kde ten kluk bydlí, nevíš, Chrobáku? Já bych ho v noci taky trochu popíchnul. Cha!"

(Všichni se souhlasně navzájem překřikují a chichotají)

Moucha:
(S nadšením)

"To je skvělý nápad!"

Kudlanka:
(S nadšením)

"Výborně, Komáre!"

Chrobák:
(Pomalu ale s nadšením)

"Jen do toho!"

Včela:
(S nadšením)

"Máte moji podporu!"

(Vše se změní v jeden velký rej bzučení)

Včela:
(S obavou)

"Výborně, jen buďte opatrný, stačí jedno mávnutí a víte, jak to končí?"

Komár:
(Banálně)

"To vím, ale stejně musím někde večeřet, tak proč nespojit příjemné s užitečným?"

Včela:
(Přátelsky)

"Vím, že jste opatrný, jen mám o vás starost."

Komár:
(Souhlasně)

"Bát se musíme všichni, to je pravda. Opatrnosti nikdy nezbývá, ale kdo se bojí..."

Kudlanka:
(Přispěchá s odpovědí, než Komár domluví)

"Ten nesmí do lesa?"

Komár:
(V legraci)

"Ten už je tuhej dopředu."

Moucha:
(Se smíchem)

"Přesně tak. Nedávno jsem jednoho člověka pěkně potrápila. Poslouchejte, to vás bude zzzajímat. Seděla jsem mu na zzzavřeném oku, když zzzrovna spal. Vždy, když se ohnal, ulétla jsem, ale jak zzzase zzzaklimbal, hned jsem mu vlezzzla do ucha a pak zzzase do nosu. A tak pořád dokola. Vždy jsem odlétla, schovala se do obývací stěny a vyčkávala na ten správný okamžik. Jak se člověk přestal vrtět a pravidelně oddechoval, přišla má chvíle. Nenápadně jsem přiletěla a polechtala ho na bříšku. Jen se zzzatřáslo. To jste měli vidět to rodeo potom. Málem se přelomil, jak kolem sebe mával. Lamentoval a nadával. "Já tě zzzahubím!" Pokřikoval. A já se chechtala, jak já se řezzzala a provokovala. Tam si sedla a hned zzzase jinam. To vám byla zzzábava."

(Směje se moucha hurónským smíchem)


(Všichni se sborově rozesmějí a překřikují se)

Včela:
(Se smíchem)

"To si umím představit, musela jste smíchem prasknout."

Komár:
(Se smíchem)

"Tak se na ně musí! Pobavila jste mě, Moucho."

Kudlanka:
(S chihotem)

"Jste naše hrdinka!"

Chrobák:
(Jen se suše směje)

" He he he..."

Moucha:

(Chechtá se, až se zakucká)

"Děkuji."

(Znovu se zakucká)

"Pardon. Taky máte takovou žízzzeň? Je hrozzzné sucho. Minulý čtvrtek jsem letěla přes město na smetiště. Byl velice teplý den, zzzrovna jako dneska, a než jsem tam dolétla, málem jsem uschla. Nikde ani kapka vody. To když letíte v tom zzzápachu zzz výfuků aut, je to jako sázzzka do loterie, jestli vydržíte doletět do cíle. Když už se člověk vyhne smrtonosné pasti, tak na něj hned číhá další nebezzzpečí, a to o ptácích a pavoucích ani nemluvím."

Včela:
(Lamentuje)

"Máte pravdu, když ve městě sbírám pyl, připadám si jako na Sahaře. Silnice jsou jedna výheň. Ze všeho sálá teplo. Nikde stéblo trávy nebo stín stromu. O vodě ani nemluvím.
Jak to ti lidé jen dělají, že bez vody vydrží?"

Chrobák:
(Věcně a pomalu)

"Nebuďte naivní, lidé mají vody dost, ale nám nedají, to je ani nenapadne... Přitom, co by bez nás dělali?... Nechci se chlubit, ale už je vidím, jak transportují v půdě organické látky a zvyšují její kvalitu tak jako já... Cha cha, z toho se mi chce až smát, jak je to nemyslitelné."

Včela:
(S decentním smíchem na začátku)

"Pravda. Souhlasím, pane Chrobáku. Nebo si představte, jak opylují květiny. Rajčata
a papriky, to by chtěli, ale lítat z kytky na kytku a přenášet pyl z jedné na druhou, to budou dělat jen těžko. Představte si, jak běhají celý den po louce a se štětečkem v ruce opylují květiny. To bych se až rozesmála jen z té představy. Hi hi. Nebo když se podíváme na takovou žížalu. Ta celý den kypří půdu. Bez ní? Bez žížal by nic nevyrostlo. Protože kde je hodně žížal, tam je i kvalitní hlína. To se děti učí už na základní škole."

Komár:
(Suverénně)

"Děláte to blbě, máte přenášet na lidi nemoci jako já. A ne jim ještě posluhovat."

Kudlanka:
(Navzdory své plachosti je velice slyšet)

"Jenže to by nebylo správné. Země je nás všech. Každý má na světě své místo a je pro něco užitečný. I kdyby jen přenášel, s prominutím, hovínko z jednoho místa na druhé. Vy jste také užitečný, Komáre, tak jako každý hmyz. Když umřete, vaše tělo se stane biomasou."

Komár:
(K věci a vážně)

"Já vám rozumím. Jsem konec konců taky jen něčí potrava, ale raději bych zemřel v rovném boji než v plynové komoře."

Moucha:
(Vážně až naivně)

"Je to tak. Bezzz nás hmyzzzu by lidstvo dlouho nepřežilo, stejně tak jako naše planeta. Tak proč nám tolik škodí? Oni to neví?"

Včela:
(Vážně a přemýšlivě)

"To jste mi nasadila brouka do hlavy. Ale osobně si myslím, že jim to ještě nedošlo. Máte někdo nějaké řešení, jak získat z řad lidí spojence? Někdo nějaký nápad? Nenechte se pobízet, kdo má plán? Sem s ním."

(Vše opět propukne ve vášnivou debatu)
Kudlanka:
(Vášnivě)

"Tak třeba mě napadá, že vytiskneme letáky."

Moucha:
(Vášnivě)

"Stávka! To je můj plán. Už nehnout ani prstem."

Komár:
(Vášnivě a s chichotem)

"Naočkujeme je! Hlásím se dobrovolně."

Chrobák:
(Mluví pomalu, ale s vášnivě)

"Sepíšeme petici... Rád vše zorganizuji... Bude to efektivní."

Včela:
(Utne debatu)

"Díky za vaše podnětné návrhy. Slyším tu spoustu zajímavých nápadů. Stávka, jak navrhovala paní Moucha, by ovšem uškodila i nám. Bez nás, jak už tu padlo, by svět skončil, a to si nemůžeme dovolit."

Kudlanka:
(Vážně)

"Máte pravdu, Včelo. Souhlasím s panem Chrobákem, že například taková petice by byla jistě působivá. Jen od našeho druhu by ji podepsalo přes půl milionu kudlanek, ale také se bojím, že by to velký efekt nemělo.
Popravdě nevím, jak to těm lidem říct, že jsme jejich spojenci a nikoliv jen škůdci."

Moucha:
(Vítězoslavně)

"To je ono, Kudlanko! Řekneme jim to. Jednoduché a působivé. Budeme jim to šeptat do ucha. Třeba každou noc, než usnou. Budeme bzzzučet tak dlouho, dokud konečně neuslyší, co jim chceme říct. Stačí přemluvit jednoho a ten o nás řekne ostatním. Jednou to musí pochopit, pišišvorové."

Včela:
(Nadšeně)

"Skvělý nápad, paní Moucho. Řekneme to doma i v okolí, ať to špitají a bzučí do celého světa. Oznámíme to i v místním hmyzím rozhlase. Máme hlas a musí být slyšet."

(Zazní vášnivý bzukot, který zvolna přejde v hudbu.)

Komár:
(Brouká si písničku)

1. Až slunce spálí nás.
Bude pozdě se ptát.
Nebo až venku bude mráz.
Bude pozdě reptat.

2. Reptat, že nikde není slyšet cvrkot cvrčků.
Že rybáři nemají žížaly.
Že támhle u toho smrčku.
Chrobák svou kuličku neválí.

3. Že nikdo neopyluje květiny.
Kde nic tu nic neroste,
protože v hlíně nejsou živiny.
Tak nám teď prosím pomozte.

R: .:


Včela, Kudlanka, Chrobák, Moucha, Komár:
(Rapují)

Jsem zástupce hmyzí říše.
Jak se to v přírodopise píše.
A není to žádný hlavolam,
až na vás jednou zavolám.
Hej! Kluku, holko!
Už je mi horko!
Dejte mi prosím pítko ven.
Je to i vaše Zem.

Komár:
(Zpívá dál)

4. Možná vám brouka do hlavy nasadím,
A nechci vše jen uvést v žert.
Dvě mouchy jednou ranou sestřelím.
A na to nemusím být expert.

5. Abych dobře věděl,
kdybyste se mě zeptali.
Co bych vám odpověděl.

A odpovědí, kterou byste dostali je,

R: .:


Včela, Kudlanka, Chrobák, Moucha, Komár:
(Rapují)

že jsem zástupce hmyzí říše.
Jak se to v přírodopise píše.

A není to žádný hlavolam,
až na vás jednou zavolám.
Hej! Kluku, holko!
Už je mi horko!
Dejte mi prosím pítko ven.
Díky, díky všem.

Včela:
(Poděkuje znovu normálním hlasem, ale stále do zvuku hudby)

Díky, díky všem.

  • (Doznívá zvuk hudby. Jak hudba končí, prolíná se do zvuků lesa)
  • (V závěru zní zvuk lesa s odchodem hmyzu: Dominuje hmyzí rej, v pozadí je slyšet vítr v korunách stromů, zurčení vody a ptačí zpěv...)
  • (Pomalu odlétá-odchází hmyz - každý má svůj charakteristický zvuk.
    Kudlanka má jemné šustění listí. Chrobák jemný dupot viz Charakteristika postav.
    Jeden po druhém odlétá-odchází. Zvuk se vzdaluje.)
  • (V závěru zní pouze zvuk lesa: vítr v korunách stromů, zurčení vody a ptačí zpěv... Zvuk se pomalu vytrácí, až utichne)