* Dopis Werichovi

01.03.2020

Vážený pane Werichu, mistře.
Věřím, že byste se na mě nezlobil, že mám tu troufalost inspirovat se vaším dílem a napsat vám dopis, tak, jako jste vy napsal dopis Shakespearovi. Od doby, kdy jste psával svá díla, se hodně změnilo. Asi byste se divil, kam až se člověk posunul. Své mládí jste prožil v éře rádia a němého filmu. Je toho mnohé nové, 3D kina, internet, virtuální realita a mobilní telefony připojené na internetovou síť. Nevím, zda by se vám v naší době líbilo. Člověk s postupem technologií tak trochu ztratil kouzlo. Já osobně jsem přišla o iluze. Každý se může veřejně vyjadřovat ke všemu, k čemu chce. Spousta chrobáků se nesmířila s tím, že jsou hovniválové a nosí na internet něco tak lidského, pokud si mohu dovolit odkázat na vaše dílko o chrobákovi. Nemyslím si, že by na světě bylo více blbců, než za vaší doby, jen jsou trochu více vidět. Hádá-li se člověk s blbcem více jak dvě minuty, hádají se už blbci dva. To jsou vaše slova. Dnes se blbci říká troll. I když je v každé diskuzi napsáno "nekrmte trolly!" má to asi stejný efekt, jako byly za vašeho mládí cedulky ve veřejných budovách "neplivejte na podlahu!" Vždycky se najde někdo, kdo si i tak odplivne.
Ač velice rozechvělá, ráda bych vám napsala, že vás s Voskovcem považuji za své přátele. Hned se dostanu k tomu proč. V nejtěžších chvílích, kdy svět nebyl takový, jaký ho každý zná, utíkala jsem k vašim dopisům, které jste si s Voskovcem psali a ze kterých vyšla knižní trilogie. Bez kontaktu s reálným světem, bez toho, abych měla někoho, komu bych mohla napsat dopis, uchylovala jsem se k vašim slovům. Mnohokrát jste Voskovcovi psal, ať se hlavně neposere. To bylo to pravé, co jsem potřebovala číst. Neposrat se! Díky za všechno, co jste kdy napsal. I když v jiné době, vím, že žil na světě někdo, kdo to měl v hlavě v pořádku a kdo mě mnohokrát inspiroval, provedl tmou, nebo rozesmál. Tím se dostávám ke srandě. Jednou jste v jednom rozhovoru řekl, že vám nějaký pán vynadal, že sranda je sprosté slovo. Krásně jste se slova sranda zastal. Lidé se v dnešní době hodně smějí, ale než z toho budete mít radost, musím trochu nastínit, jak to s tou srandou dneska vlastně je. Srandy je spousta, v televizi je jí věnováno hodně prostoru. Není to ale ta milá legrace, jako známe z vaší tvorby. Čím brutálnější, čím více se dotýká toho nejprostšího, tím je nejpopulárnější. Moderní. Naštěstí, jak oba víme, co je moderní vyjde z módy a tak nezbývá, než doufat, že módní legrace, a to je oproti moderní srandě velký rozdíl, tu zůstane déle. Smějeme se hodně, ale špatným věcem. Nejvíce dnešní lidi rozesměje lidská nedokonalost, trapnost, nebo nezdar. A tak se mi zdá, že z mého dopisu nebudete mít radost. Nebojte se však! Tak, jako je na světě stále spousta filutů, namyšlených paniček, hrubiánů a blbců, tak je tu i nová generace. Naučili jsme se starat o nejslabší články. O ty, kteří mají nějaký hendikep. Já jsem tak trochu prasklý článek řetězu a tak to vím z vlastní zkušenosti. Vím, že jsou na světě lidé dobří a nemohu si stěžovat, že by o mě nebylo dobře postaráno. Dnes již není hanba být duševně nemocní, alespoň ne v mém okolí. Tak, jako pokročila věda v oblasti propagace blbosti, pokročil i svět ve starání se. Starání se o druhé. Ne v tom smyslu "starej se raději o sebe, a nestrkej nos do mých věcí" ale mám na mysli pravé filantropství. A to je velké kouzlo dnešní doby. Není to ještě perfektní, ale blížíme se k tomu.
Co mě ale trápí asi nejvíce, je stav naší planety. Už tu nemáme ladovské zimy, jako za vašich dob. V posledních letech jsou na světě velké změny. Skoro to někdy až vypadá na morové rány.
Není lehké přijmout změnu a více se starat o to, jak planetě pomoci. Vystoupit ze své komfortní zóny a začít u sebe. Věřím, že nová generace plná lásky k minimalismu je to, co nás pohodlné lenochy a požitkáře zvedne ze židle a ukáže nám cestu.
Vím, že na odpověď na svůj dopis nemám čekat. A tak se neloučím a nepřeji hezký den ani brzy na shledanou.
Svůj dopis končím slovy.


Když se neposereme, bude to dobrý!
S úctou, Lucie