* Dopisy z tiskárny

02.02.2020

Klára právě uklízela polystyrénovou výplň a krabici od nové tiskárny. Před malou chvílí se zabouchly dveře za jejím kamarádem, který jí tiskárnu zapojil a uvedl v provoz. Klára moderním přístrojům totiž vůbec nerozuměla, byla to učitelka klavíru a znala jen svoji hudbu a milovala vše, co bylo jednoduché a krásné. Milovala minimalismus a tak podle toho vypadl i její byt v panelovém domě. Pár kytek a knih, postel, skříň, klavír, kuchyň a koupelna. Nic víc nepotřebovala.
Ráda vařila, cvičila jógu a na to, jak zdravým životním stylem žila, bylo k neuvěření, že měla jednu neřest. Vždy, když dohrála nějakou skladbu bez chyby, šla na balkón a zapálila si borůvkový doutníček.
Krabici s výplní odnesla do tříděného dopadu před domem. Bylo už šero.
V bytě zatáhla závěsy, pustila si meditační hudbu, zapálila vanilkovou vonnou svíčku a roztáhla na zem karimatku. Byla zrovna v pozici kočky, když ji z meditačního cvičení vytrhl intenzivní a nový zvuk, který v jejím bytě slyšela poprvé. Tak moc se lekla, že upadla. Jak se trochu vzpamatovala, bylo jí hned jasné, odkud mechanický zvuk vychází. Byl z její tiskárny.
"To je divné, nic jsem do tiskárny neposílala" řekla si pro sebe v duchu.
Papír, který z tiskárny vyjel, byl otočený tiskem dolů. Musela jej vzít do ruky, aby se podívala, co jí tiskárna právě vytiskla.
Zůstala stát celá v údivu a prohlížela si obrázek nedaleké rozhledny. "Tak jsem blázen, přeci jsem si žádnou rozhlednu netiskla," pomyslela si a vytočila číslo na kamaráda, který jí tiskárnu nastavoval.
"Ahoj Leoši, tady Klára. Prosím tě, ty jsi posílal do tiskárny nějaký obrázek?"
"Neposílal, ale jestli ti něco vytiskla, tak to znamená, že se kalibruje. Toho si nevšímej."
"Aha, tak kalibruje. Ještě jednou díky za pomoc a měj se krásně."
Ukončila Klára hovor a šla znovu cvičit.
Tiskárna opět zavrněla a vytiskla druhý obrázek, té samé rozhledny.
"Jen se kalibruj," zazubila se Klára vlastnímu vtipu.

...


V druhém patře domu, kde Klára bydlela, se Roman marně pokoušel vytisknout obrázek rozhledny, na které včera byl. Měl takový zvyk, tisknout si všechny místa, kam se kdy podíval a ukládat do modrých desek. Nechápal, proč jeho úžasná wi-fi tiskárna najednou nechce tisknout a posílal obrázek do tisku stále dokola. Jenže nic. Roman byl na tom s technologiemi úplně stejně jako Klára. A také bydlel sám. Oproti Kláře však moc zdravě nežil. Nerad si vařil a tak se živil převážně dovezenou pizzou a kouřil jednu cigaretu za druhou. Byl to ale moc hodný a kluk. Tak trochu introvet. Byl do Kláry zamilovaný už dlouho. Zbožňoval, když hrála na klavír. Sedl si na balkón, zapálil cigárko a poslouchal, jak ta krásná duše hraje.

...

Druhý den Klára pilně cvičila novou skladbu. Pořád se jí nedařilo zahrát ji správně. Cvičila ji už hodinu a byla z toho nervózní.
Roman v bytě nad ní opět zkoušel nastavit tiskárnu tak, aby mu vytiskla rozhlednu. Opět jeho tisk skončil v Klárčině tiskárně.
Klára cvičila a mechanický zvuk, který ji pořád posílal obrázky rozhledny, ji rozčiloval tak, že už to nevydržela a šla si zapálit na balkón. Nevěděla, že Roman sedí přímo nad ní a kouří.
Klára vytočila svého kamaráda Leoše na mobilu.
"Ahoj Leoši. Klára. Prosím tě, jak dlouho se ještě ta tiskárna bude kalibrovat?"
"Jak to myslíš, Kláro? Jednou za měsíc."
"Ta moje je nějaká polámaná. Pořád mi kalibruje nějaké obrázky rozhledny."
"To je divné. Je možné, že teď používají obrázek rozhledny, ale víc než jednou by ti ho tisknout neměla. Přijedu se na to podívat, ale až ve středu. Teď fakt nemůžu."
"To je v pořádku, jak budeš mít čas, je to jen prkotina, ale už mi leze na nervy."
Klára si ještě chvilku s Leošem vyprávěla, ale to už Roman neposlouchal. Šel ke své tiskárně a zkontroloval k jaké wi-fi je tiskárna připojena.
Bylo to tam, z nějakého divného důvodu, byla tiskárně připojena na wi-fi Kláry.
Roman nevěděl, jak se to mohlo stát. Chtěl ji jít všechno vysvětlit, ale Klára mezi tím začala znovu hrát. Roman se zaposlouchal. Kéž by našel odvahu Kláře říct, že hraje jako anděl a že je celá krásná a že ji miluje.
Pak ho ale napadlo, že jí to napíše. Sednul ke svému počítači a začal do Wordu psát."
"Hraješ božsky! Miluji tě!"
Celý se chvěl, když najel myší na ikonu tisk.
Jeden klik a v Klářině pokoji se opět rozezněl ten mechanický zvuk.
"Ale už tě mám plné zuby, ty kalibrátore. Vypnu tě!" vzala Klára do ruky papír a srdce se jí zastavilo.
Byla vyděšená a polichocená a zmatená.
"Ta tiskárna mě miluje?" Napadlo ji jako první a hned tu myšlenku zatratila, protože to přece není možné.
Hned zavolala Leošovi a ten slíbil, že v zápětí přijede.
Roman z toho byl celý pryč, nejprve se mu to zdálo jako dobrý nápad, ale teď se bál následků.
Kouřil na balkóně jednu za druhou a poslouchal, jestli snad od Kláry něco neuslyší.
Leoš byl do čtvrt hodiny u Kláry a kontroloval nastavení.
"Safra Klárko, promiň. Omylem jsem tvoji tiskárnu napojil na wi-fi tvého souseda. Hned to napravím."
"Počkej ještě," zarazila ho Klára.
"Jestli to dobře chápu, tak by šlo nějak nastavit, abych já mohla tisknout na jeho tiskárně, že?"
"Jo to by šlo, máte stejné heslo na wi-fi."
Klára sedla za počítač v textovém editoru napsal vzkaz a stiskla tisk.
U Romana v tiskárně vyjel papír, kde bylo napsáno.
"Kafe?"