* Jedno malé PŘED a PO

11.04.2019

Znáte ty Instagramové a Facebookové příspěvky lidí, co měli nadváhu a zhubli?

Tak já bych to ráda otočila. Chtěla bych vám ukázat změnu, která je přesně opačná.

Před více jak dvěma roky jsem měla všechno. Běhala jsem skoro denně 10 km, měla skvěle placenou práci. Krásných 55 kg, vysportovaná. Na druhé straně se mi rozpadalo manželství, neměla jsem žádné kamarády a připadala jsem si hnusná. Nenáviděla jsem se. Pořád jsem si přišla tlustá, i když jsem nakupovala v dětských velikostech. Byla jsem strašně nešťastná. Neustále jsem doma brečela, neuměla myslet na nic jiného než na sebe, na to, co ještě musím udělat, abych byla spokojená. Všechen čas jsem věnovala přípravě na pulmaraton, v práci pracovala nad rámec, abych dostala pochvalu a aby mě někdo ocenil. Měla jsem všechno. Ale nedokázala jsem to ocenit, nedokázala jsem být šťastná. Pak přišla paranoia, všechno, co jsem si osobě myslela, se promítlo do reálného světa. Cedule u silnice na mě křičely, že za nic nestojím, že jsem neschopná. Bylo to strašné. Čím víc na mě křičely, tím víc jsem se snažila všem dokázat, že na to mám. Pak už to bylo nesnesitelné, nemohla jsem zapnout televizi, aby na mě nekřičela, odstranila z Facebooku všechny kamarády (přestala je sledovat). Odstranila z prohlížeče veškerou reklamu, ale nic nepomáhalo. Nakonec jsem se rozhodla vyhledat pomoc. Odjela jsem z posledních sil do nemocnice a tam se mi změnil svět. Dostala jsem léky. Chodím na psychoterapie a každou druhou středu na skupinovou terapii do Paprsku naděje. Časem svět dostal opět ostré obrysy. Co tím ale chci říct? Po návratu z nemocnice jsem přibrala dvacet kilo. Několik lidí, se mě zeptalo, zda nejsem těhotná. Že jsem nějaká tlustá. Ztratila práci a přestala běhat. Člověk by řekl, že jsem o hodně přišla. Není to pravda. Získala jsem opět lásku, zachránila manželství a teď je náš vztah pevnější, než kdykoliv předtím. Našla si kamarády a začala jsem se mít ráda. Teď jsem šťastná i "tlustá" a "neúspěšná". Práce se našla a moc se na ni těším. Konečně něco, co má smysl.
Prostě, štěstí není až pak, až budu mít. Štěstí je teď!
Neříkám, že každý malý splín je duševní nemoc. Ale když to trvá fakt dlouho, pomoc se hodí a já se už nikdy nebudu stydět za to, že jsem tu pomoc vyhledala.