* Holka s lebkou je tak trochu švihlá

01.09.2018

Občas se v životě stává, že nesprávným lidem o sobě prozradíte něco natolik osobního až ponižujícího, že jste pak překvapení, že ti nesprávní lidé se zachovají jako kokoti.

Ráda bych se tomu vyhnula a proto bych vás o něco chtěla poprosit.

Zkuste se na chvilku zamyslet a představit si, jak by jste se asi zachovali, kdyby vám někdo řekl, že je duševně nemocný?

Prostě že mu hráblo, má o kolečko víc. Nebo míň. Že je možná tak trochu magor :-)

Pokud vám vlastní svědomí našeptává, že byste se zachovali jako kokoti, tak prosím nečtěte dál.

Vy nebudete za duševní kokoty a já se nebudu cítit ještě více pod psa. OK?

No a těm, co mi tu teď zbyli, bych se moc ráda otevřela.

Jasně, modří už asi vědí. Léta trpím duševní nemocí, paranoidní schizofrenií a někteří z vás si teď možná řeknou: "Aha! Tak proto se tehdy chovala jako kráva!"

Je to tak. Dost často jsem se tak pravděpodobně chovala a dost často jsem asi byla hodně mimo.

Prožila jsem si dost strašné období, kdy jsem si myslela, že mě všichni sledují a že svět je plný znamení a signálů, které musím rozluštit.

Už si to nemyslím, ale na druhou stranu: to, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mě nejdou. ;-)

Takže, léčím se a zatím je všechno OK.

Jenže. Teď je zase všechno trochu jinak.

Možná, abych se nenudila, paranoiu vystřídala OCD (Obsedantně kompulzivní porucha) a já už se zase vezu na vlně švihlosti.

Zase se chovám, jako totální blbka, i když tentokrát trochu jinak.

Už mě ale nebaví se pořád choulit a schovávat se ve své ulitě, dělat, že je všechno v pořádku a to jen proto, aby si snad někdo něco nemyslel.

Protože věřte mi, takhle se opravdu žít nedá. Vím to.

Rozhodla jsem se proto podstoupit tohle nebezpečí a všechno vám říct, aby jste věděli o co jde, až se vás příště zeptám, zda náhodou něco nevybouchne, až se třikrát vrátím na záchod, nebo až prostě udělám něco, co si přirozeně vyložíte, že jsem prostě blbá.

Možná se tentokrát zasmějete, řeknete si, že jsem zase jen trochu švihlá a přátelsky do mě žďuchnete, abych se restartovala a jako polámaný robotek se zase odsekla a dala se normálně do pohybu.

Pak se na mě usmějte, jako že se chápeme a nebudeme to dál řešit, jo? :-)

Pracuje se na uzdravení, vše je pod kontrolou, jen je to teď takové čerstvé a já se s tím teprve učím pracovat.

A nakonec jeden můj dnešní OCD vtípek:

"Maaristaane, mám rozbitý počítač, nefunguje!"

"A zkusila jsi ho vypnout a zase zapnout?"

"Ano, několikrát!"

:-D Ale to asi málo kdo pochopí ;-)