* Jsem víla, vole!

15.02.2020

K napsání této pohádky mě inspirovalo tričko od úžasné umělkyně MAGI  

www.magifesn.cz

Když se setmí a na palouku se vše zahalím černou tmou, když je půlnoc a lidé spí ve svých domovech, je pravý čas pro vílí rej. Jsou to křehké bytosti s alabastrovou pletí, šaty utkané z pavučin a dlouhými barevnými vlasy. Když se na obloze objeví duha, to jedna z víl rozčesává svou dlouhou kštici. Objevují se z jara a probouzí květiny ze zimního spánku. Jindy je nespatříte.
Víly si do vlasů splétají jarní kvítí a pýr. To aby lépe slyšely, co jim chtějí rostliny po dlouhé zimě povědět. A že toho mají hodně na srdci!
Víly jemně rozsévají do trávy nová semínka, která s příchodem teplých dnů vyrostou v kouzelné kvítí.
V tuto jarní noc ale nejsou na palouku víly samy. Krávy jim bučí do tance. Jedna kráva se připojila do tance. Byla to ale kráva, všude se motala. Kroutila se, dupala a vrážela do víl, až jednu shodila na zem.
Hned se stádo seběhlo k víle a krávě, "Co děláš, krávo?" zeptal se jeden vůl z hloučku.
"Jsem víla, vole!" urazila se kráva.
"Nic se mi nestalo" snažila se spor ujednat pravá víla, která ležela na zemi.
"Promiň, vílo. Taky bych chtěla být jako ty, ale jsem jen kráva" řekla kráva, která chtěla být vílou.
"Každý máme na světě své místo, někdo je kráva, někdo víla a tady je třeba vůl, který si nestěžuje, že je volem. Ty bys taky neměla. Že jsi to ty a že je dnes takový krásný úplněk, splníme ti tvoje přání. Musíš pro to ale něco udělat. Po dobu pěti dní budeš jíst jen hořký pýr a každou noc budeš cvičit tanec, který tě naučíme."
Kráva souhlasila. Pět dní se šklebila na své jídlo, v noci poctivě cvičila a těšila se, jak z ní bude víla.
Když přišel pátý den, kráva o půlnoci netrpělivě víly vyhlížela. Zjevili se z ničeho nic, vůbec si nevšimla, že by přicházely, najednou stály kolem krávy.
"Víme, že ses činila. Za tvou snahu si zasloužíš odměnu."
"Ó, díky víly. Bylo to opravdu těžké."
Víly daly krávě na ucho uvitý věneček.
"Teď jsi víla, krávo."
"Ale moment, pořád jsem kráva. Jak to, že nemám dlouhé barevné vlasy a alabastrovou pleť?"
"Krávo, jsme jin víly, neumíme proměnit krávu ve vílu, ale pokud se cítíš jako víla, tak víla jsi a patříš mezi nás. Vílu z tebe nedělají dlouhé vlasy nebo obleček z pavučin, ale to, jaká jsi. A víme, že jsi dobrá kráva, která každému pomáhá. Jsi víla, i když tak nevypadáš."
Víly zmizely a ke krávě se hrnulo stádo.
"Tak co krávo, jak to dopadlo?" zeptal se vůl.
"Jsem víla, vole!" řekla kráva hrdě.