* Ze života panelákového preppera

01.03.2020

Ráno vstali, jako každý den, v šest hodin. Osprchovali se, nasnídali a odešli každý ke svým povinnostem. Hugo do školy, Lucie a Dušan do práce. Všichni tři ale ten den byli značně nervózní. Hugo byl už vzhůru a oblečený, když budík zazvonil. Když se loučili, každý zkontroloval svůj mobil, zda ho má nabitý. Jejich nervozita nebyla jen tak z ničeho. Celý týden hlásili na tento den silný vítr a vysoký stupeň nebezpečí. "Když se něco bude dít, zavolej a já pro tebe přijedu." Naléhal Dušan na Huga. Ten jen odsekl své pubertální "Joo". Celé dopoledne byla jasná modrá obloha, teplo, svítilo slunce a ani lístek na stromu se nepohnul. Bylo to až děsivé. Ticho před bouří. Kolem druhé hodiny se lehce zatáhlo a začalo místy dost silně foukat. Hugo s Lucií byli už doma, protože Lucie pracuje jen dopoledne a Hugo měl ve škole šest vyučovacích hodin. Oba mysleli na Dušana, zda je uvnitř firmy a v bezpečí. Vítr dával znát svoji sílu. Popelnice kolem lítaly jako igelitové sáčky. Břízky se nakláněly a městem se rozléhalo kvílení. Zapnuté počítače v bytě zhasly a myčka přestala umývat nádobí. Vypadla elektřina. Bylo ještě světlo, tak nebylo potřeba svítit čelovkami. Dušan se vydal na cestu domů. Na první pohled byl stejný jako vždycky, ale kdo ho měl již v oku, jistě by všiml, že má na zádech jiný batoh než obvykle. Byl to jeho pohotovostní batoh pro případ apokalypsy. Hned dopoledne se mu hodil, když se jeho kolegyně řízla o papír. Velice šikovně ji zalepil ránu na prstu náplastí, kterou měl v lékárničce toho zavazadla. To bylo první opravdové použití jeho univerzálního báglu. Druhé mělo přijít až doma. Nešla elektřina, a protože měli sporák elektrický, nemohli si uvařit kafe. Dušan opět sáhl do svého báglu a vytáhl malý přenosný vařič na plyn a uvařil kávu pro Lucii a čaj pro Huga. Ten okamžik, kdy jeho batůžek skutečně zachrání životy, ale měl teprve nastat. Lucie byla totiž hrozně líná si zajít předešlý den do obchodu a koupit si cigarety. Takže už žádné neměla, nefungovala elektřina a tak si je ani nemohla jít koupit, protože obchody byly zavřené. Byla tak nervózní a zoufalá, že hrozilo vážné nebezpečí, že si ukousne ruku. V tom Dušan sáhl potřetí do svého pohotovostního zavazadla a vytáhl krabičku cigaret. Ty měl pro případ, až bude nucen žít v postapokalyptickém světě, aby měl čím platit. Jo jo, štěstí přeje připraveným.
Ta pravá chvíle Dušana Preppera měla teprve přijít.
Ve světě řádí virus. "Zombie apokalypsa! Je to tady" Dušan kontroluje zásoby a odškrtává svůj super tajný seznam. Konečně se mu jeho sysliště věcí na přežití bude hodit. Jaké je jeho zklamání, když zjistí, že jeho žena Lucie je prepperstvím nepolíbená a nakupuje na jeden až dva dny, jen to, co snědí. Ve špajzu je jen pytlík rýže, křupinky a pár brambor. Jaké nadšení zajistilo objevení kapra v mrazáku. Sice tam nic jiného nebylo, jen láhev dvacet let staré slivovice, kterou u nich doma nikdo nepije, ale alespoň nějaké maso. Lucie, chvilku šmejdění Dušana pozoruje a pak suše prohlásí: "Ještě, že piju tu Manu, máme šest balení, chvilku přežijeme."
"Hmm, přežijeme, ale asi se navzájem utlučeme kvůli tomu, že pijeme jedno a totéž třikrát denně."
"Tak je to boj o přežití, nebo dovolená all inclusive?" Smějí se oba, absurditě vzniklé situace.