* Povlečení v hotelu 

03.02.2020

Pamatuji si, jak do mě uléhal jeden obchodní zástupce. Byl to mladý hezký kluk. Blondýn s modrýma očima. To jsem bylo ještě nové, pevné, krásné a bílé. Neznalo jsem, co to jsou štěnice a co je to zteřelost. Pokaždé, když zavítal do našeho města, bral si můj pokoj č. 22. A vždy si sem přivedl jinou slečnu. Dlouhá léta jsem sloužilo v jednom hotýlku u Prahy. Poslouchalo jsem ty dlouhé hovory svých nočních nájemníků a zažilo tisíce příběhů jedné noci.
Škoda, že už nejsem jako nové. Kdybych si mohlo vybrat a nebylo tak zpuchřelé a nažloutlé, chtělo bych být v posteli nějakého malého bytu u dvou doopravdy zamilovaných lidí. Nikdy jsem nepoznalo, co je to pravá láska. Znám jen chtíč a touhy. Ale co je to usínat jen tak za ruku, to nevím a chtělo bych to vědět.