* Příliš vychovaná dívka

17.11.2019

Jaké by to asi bylo, kdybych mluvila s lidmi stejně, jako píšu firemní e-maily.

Vzduch byl vlhký, voněl jarem a hlínou. Do ticha pátečního večera se ozývalo jen pravidelný jemný dívčí dupot bot Nike. Její dech byl klidný a v jícnu jí každý nádech pálil zimou. Neměla sluchátka, ale v mysli jí hrála hudba, přehrávala se pořád dokola jako zaseknutá gramofonová deska. Na cestu svítila jen čelovka do stromů a keřů parku. Dech měla klidný.
Do rytmického podupávání se v jinak tichém parku ozval mužský hlas. "Copak nám to tady běhá za kočičku?" Vtíravě promluvil muž v hnědých ošoupaných keckách, černé bundě a s pleší maskovanou krátkým sestřihem.
Než se dívka ohlédla, stál chlap před ní a pokračoval ve svém slizkém projevu.
"Povídám, copak nám to tady běhá za kočičku?"
"Dobrý večer, pane. S politováním vám musím oznámit, že tu právě běhám jenom já, pokud jste ztratil kočku, obraťte se na nejbližší záchytnou stanici pro zvířata. Tam vám snad poradí." Její dech zůstal stále klidný a chladný. Rozhlédla se kolem sebe. "Čiči, kdepak jsi?"
"Jedinou čičinku kterou hledám, máš ty v těch legínách," pokračoval chlap ve svých oplzlých poznámkách a natáhl ruku k dívčině klínu. To ale neměl dělat. Jednou ranou sekla dívka muže přes ruku svojí pěstí. Ten hnátu hned odtáhl a jemně sykl.
"Promiňte, pane. Neublížila jsem vám?" Měla ta dívka o muže upřímný strach.
Chlap na nic nečekal a vrhl se po dívce. Ta neztratila svou ostražitost a dlouhým kopnutím zasáhla může v rozkroku. Ten se svalil na zem a začal nadávat střídavě s výkřiky bolesti.
"Velice se vám omlouvám, doufám, že vás to moc nebolí. Je mi to upřímně líto." Nelhala dívka.
"Děvko!" procedil muž mezi zuby. Ve stejném okamžiku však chtěla dívka muže zvednout, podjela jí noha, pravým loktem padla přímo na chlapův ohryzek. Zaječel by bolestí, kdyby se mu hrdlo nesvíralo v křeči. Zmohl se jen na dusivý chrapot.
"Jsem to ale nešika, ještě jednou se omlouvám. Nebojte se, hned vám zavolám sanitku"
Zmrzlými prsty přejela po sklu mobilu a vytočila číslo na rychlou záchrannou službu.
" Dobrý den. Tady Jana. Asi jsem zmrzačila jednoho pána, který ztratil kočku. Jsme v parku u školy Generála Sochora. Prosím přijeďte." Ukončila dívka hovor a obrátila se k ležícímu muži.
"Je mi opravdu líto, že jsme vaši kočku nenašli. Ráda jsem vás poznala a přeji hezký zbytek dne."
Rozloučila se dívka a třásla muži pravicí, až v ní křupalo. Rozběhla se do tichého večera, čelovka byla ještě chvilku vidět, jak se její světlo míhá mezi stromy, než úplně zmizela.