* Procházka

09.05.2019

Jsem, jaká jsem. Někdy jsem strašně chytrá, někdy řeknu nějakou blbost. Je to jak to je. Jiná nebudu.

Kdo mě zná ví, že taky občas zafňukám a mám se pod psa. Ale jindy rozdávám energii a jsem šťastná jak blecha. Tento blog není o tom, jak najít štěstí. To si každý musí najít sám v tom, co ho baví. Je to jen ukázka mého směru. Jak to dělám já. Možná se někdo inspiruje, někdo si řekne, že když to dokázala tahle husa, tak já dvakrát. Někoho to nebude zajímat a jiný se naštve. Nejsem ničím výjimečná, jsem prostě holka od vedle.

Já neznám univerzální recept na to, jak se vyléčit. Znám jen náplasti, které pomohou v hojení. Ten největší kus práce je vždycky na vás. Na tom, co na vás platí. A to víte jenom vy.

A stejně tak je to i s Paprskem naděje. Není to recept, je to náplast. Můžete tam najít útočiště, nové kamarády, nebo se naučit hospodařit a zvládat každodenní situace. Dozvědět se něco nového, socializovat se nebo aktivatizovat. To jsou slova co? Aktivatizovat, ani nevím, zda se to takto správně píše ;-) Na nic si nehrajeme, není to žádná sekta. Panují o nás různé mýty a polopravdy.

A víte co, pojďte se se mnou Paprskem naděje projít. Bez příkras, tak jak to skutečně u nás chodí.

U vstupních dveří někoho možná uvidíte kouřit. Je to tak. Pár z nás, a mě nevyjímaje, jsou kuřáci. Můžeme si na kouřovou odejít kdykoliv a je jen na nás, zda své plíce potrápíme. Nikdo nám to ale nezakazuje. Jsme přece mezi dospělými.

U dveří zazvoníte a my vám otevřeme. To aby se nám tam netoulali cizí lidi a aby nikdo nevěděl, že jste u nás. Čumily zde přece nechceme J

Vlevo se přezujete a napravo jsou schody, které jsou nově vyzdobeny hodnotami, kterými se řídíme. Jen pár kroků a jste u nás v kuchyňce. U stolu už sedí naši klienti a popíjí kávu. Baví se spolu a nebudu lhát, když řeknu, že tam je pořád veselo. V 9.00 hodin to začne. Aktivity. Můžete se účastnit a nemusíte, vše je dobrovolné. Čím zaměstnat hlavu nebo ruce je velká nabídka. Paprsek to není jenom keramika, jak si někteří často myslí, ale i ta se tu dá dělat.

Napíši vám zde jednu případovou studii:

Lucie (tedy já, Holka s lebkou) má problém. Byla v psychiatrické nemocnici a teď se vrátila domů. Dříve energická, teď se do všeho musí nutit. Bojí se lidí, nemá žádné kamarády, ani náplň času. Nemá s kým sdílet své zážitky a problémy, které nemoc přináší. Návštěva psychologa ji nestačí. Jednou by se chtěla vrátit do práce, ale ta představa ji děsí.

S čím můžeme Lucii pomoci?

A teď přijde to perfektní slovo: s aktivatizací. Vše se spolu znovu naučíme, získáme sebevědomí a společně vyřídíme úřady, nebo se jen naučíme znovu vařit. S novými kamarády si Lucie může povídat a zjistí, že i oni mají stejné problémy jako ona. Připravíme ji na nástup do práce. Už jen pravidelné docházení a vstávání Lucii hodně pomůže. Doprovodíme Lucii například do cukrárny a ukážeme jí, že jsou lidé milí a ochotní. Že se nemá čeho bát.

Tak to je jen malá procházka po službě Paprsku naděje. Je toho mnohem více, ale o tom třeba potom.


A co můžete čekat ode mě jako peera?
V první řadě pochopení. Hodiny a hodiny si můžeme povídat o tom, co se vám stalo. Neuslyšíte "hmm a jistě". Uslyšíte, "Fakt? Tak to mám taky, prožívala jsem úplně to stejné" Nejsem psycholog, jsem někdo, kdo prožil totéž.