* Vánoce v díře

28.09.2020

Někdy jsou smrádci pubertální fakt na ránu, ale stejně je máme rádi :-D

Bez ambice, jen tak cvičmo. Celý námět mě přestal inspirovat a vlastně i bavit. A já nerada píšu do šuplíku. Dávám vám tu jeden nástřel, jak by to mohlo být, až pojedeme na Vánoce na chatu.

Tak víte, jak markeťák. Není nad to, už dopředu říct, že to stojí za prd. Raději to ani nečtěte ;-) 

Půl scény je v hustých závějích a na druhé straně chata. Celá scéna je osvětlena jen velice mírně. Uvnitř stůl, 4 židle a kamna. Nic víc.
Trojice se brodí závějí k chatě. Na zádech těžké a velké batohy.

Kuba: otráveně
"Ty vole, co to bylo za dementní nápad, jet na Vánoce na tuhle trapnou zbořku. Vždyť mi mrznou koule"

Přemek: káravě.
"Jakube, jak to s námi mluvíš? Zklidni se laskavě!"

Jana: Smířlivě.
"Však už jsme tady, uvnitř si zatopíme a hned bude lépe, uvidíš."

Jakub: Ještě otráveněji a ironicky.
"No to už se teda těším."

Jana na Přemka: se smíchem.
"Doufám, že máš klíče. Cestou zpátky už by nám určitě upadl nos. A nebo to, co říkal Kuba"

Přemek: Hledá klíče.

"Nooo"
odmlčí se a hledá klíče.

Kuba: vyděšeně
"To si děláš srandu"

Přemek: S výkřikem.
"Dobrý, mám je!"
Odemyká dveře od chaty. Všichni vejdou dovnitř, Přemek a Jana si s úlevou sundají batohy a nahlas si odfrknou. Kuba si batoh nechá na zádech.

Kuba:
"Zatop Přemku, zatop!"

Přemek:
"Hned jdu na to!"

Z batohu vytáhne sekerku a křesadlo.

Jana:
"Kubo, běž pomoci tátovi.

Kuba ze sebe strhá naštvaně batoh a jde velice neochotně za Přemkem, ke kamnům.

Přemek seká třísky. Kuba u něj stojí. Jana vytahuje věci z batohu a na stole zapaluje svíčky. Scéna se více rozjasní, jen v chatě, stále je více méně šero. Na druhé straně scény, tam, kde je sníh, je tma.

Přemek na Jakuba:
"Zapálíš oheň. Tady jsem ti to nachystal. Na!"

A podává Jakubovi škrtadlo.

Jakub:
" A s tím mám jako dělat co?"

Přemek:
"To je škrtadlo. Škrtneš s ním o sebe a jiskra udělá oheň. Ukážu ti to."

Škrtne a udělá jiskru.Jakub vezme škrtadlo, a ač se snaží, jak se snaží, jiskru neudělá.

Jakub:
"Dej mi zapalovač."
Natahuje ruku po matce.

Přemek:
"Žádný zapalovač. Jsi snad skaut ne?"

Jakub:
"Ty vole, do skautu už nechodím dva roky."

Jana: káravě:
"Neříkej nám ty vole!"

Jakub si uraženě odfrkne a zkouší zapálit oheň v kamnech. Tentokrát se mu to po chvíli podaří.

Všichni se ohřívají u ohně. Libují si, že je konečně teplo.

Přemek si sundá čepici, rozepne bundu a jde si sednout ke stolu. Jakub si jde sednout taky, ala stále se klepe zimou a je velice otrávený. Kecne a vyvalí se na židli.

Jakub:
"To tady budeme vážně až do zítra?"

Přemek:
"Jo, uděláme si hezké tradiční vánoce"

Jakub:
"Hezký možná leda tak pro vás. Já tady s vámi musím tvrdnout v zimě bez počítače a mobilu."

Přemek:
"Mobil máš sebou. Tak nemudruj"

Jakub:

"A k čemu mi jako je, když nemám data a tady není wifi."

Přemek:
"Hrej hada"

Jakub se na něj nechápavě podívá.

Přemek:
"To neřeš, to je taková stará hra na tlačítkových mobilech."

Jakub si strčí sluchátka do uší a napojí se na mobil.

Jana s Přemkem se na sebe podívají. Jana se nadechuje, že něco řekne, ale Přemek ji zarazí.
"Nech ho být, alespoň nedržkuje."

Jana přikývne.

Přemek:
"To je tak boží. Díky, že jsi to takhle vymyslela, moc se mi tu líbí. Přesně takhle jsem si to představoval. Samota, klid, plápolající oheň, vůně dřevěné chaty. Hrozná romantika."

Jana:
"No nemáš vůbec za co. Jsem ráda, že se ti tu líbí. Nemáte už hlad? Dám ohřát na kamna řízky z batohu."

Přemek:
"A to už asi i mám. Chceš pomoct?"

Jana:

"Ne, to zvládnu. Jakube, už máš taky hlad? Ja-ku-be!"
Tahá mu z učí sluchátka, protože Jakub nereaguje.

Jakub:
"Co je?"

Jana:
"Máš už hlad?"

Jakub:
"Jo"

A chce si vrátit sluchátka do uší.

Přemek:
"Už si je nedávej. Nebudeš furt od nás odpojenej, buď tu s námi, povídej si, poslouchej. Jeli jsme sem také i proto, abychom byli spolu, ne každej sám, ve svém světě!"

Jakub nechce, ušklíbne se, ale sluchátka si už znovu nenasadíJana vybaluje řízky a skládá je na pekáč na kamnech. Znenadání si u toho začne zpívat.

Jana:
"Tichá noc, svatá noc...."

Jakub škodolibě spustí na svém mobilu muziku a po chatě začne hlasitě hrát vopa gangnam stajl.

Jakub se usmívá a kroutí hlavou do rytmu.

Přemek zařve.
"Vypni to!"

Jakub hudbu vypne a zase se uraženě rozvalí na židli.Přemek si vytáhne knížku a začne si číst. Chvilku si čte. Jana vaří a Jakub sedí nasupeně za stolem. Poklepává nohou a nasupeně povzdychává.

Jakub:
"To jsou teda Vánoce. Nejhorší den v životě. Tyvoe"

Přemek:
"Jestli se nudíš, tak si čti. Na tady máš Foglara, to by tě mohlo bavit."

Jakub:
" A nechceš taky, abych si o Vánocích zkoušel velkou násobilku nebo rovnice o jedné neznáme? Sem tahej ještě školu, ne?"


Přemek:
"Čtení je za odměnu, ne za trest"

Jakub:

"Hmm, jak pro koho"

Přemek:
"Tak si pojď povídat. Co je u tebe nového?"

Jakub:
"Víš jak mám tu starou grafiku na kompu, tak mi tam nejde pořádně Counter Strike. Furt se mi to seká a když chci někoho killnout, tak než zamířím, kvůli těm trhancům jsem už mrtvej. A taky mě dost serou ti, co mají heky. Točej se tam jak spinner fingeři a jen se objevíž za rohem, tak tě sejmou přes zeď. No chápeš to? Kidi ubozí?"

Přemek kýve, že ano
Přemek:
"Moc ne"

Jakub:
"Tyvoe, tak o čem se s tebou mám bavit? To je diskuze jak s nějakým fosilem"Přemek jen pozdvihne obočí, ale očividně netuší, co je fosil a tak raději mlčí. 

Jana nese jídlo na stůl.Každému dá talíř a naloží jídlo. Přemek i Jakub (ten jen tak na půl pusy) poděkuji a pustí se do jídla.
Scéna zůstane osvětlena jen svíčkou.

Jana:

"Ale je nás sudý počet. To přeci nosí smůlu""

Přemek:
"Třeba přijde majitel na večeři. Ani nevím, jak vypadá. Klíče mi poslal poštou a souřadnice dal podle GPS. To by byl masakr, kdyby to byl nějaký vrah a přišel nás sem zmasakrovat."

Jakubovi zaskočí.


Jakub:
"Ty vole, Přemku, nestraš!"
Přemek se zasměje, ale pak je zase ticho.

Jana:

"Já už na to myslela včera, že jsme měli dát naše souřadnice alespoň dědovi. Kdyby se nám něco stalo, nikdo nás tu nenajde. Leda až tak na jaře"

Přemek:
"Co by se nám jako dělo? Zase nepřeháněj."

V tom se ozve hrozná rána a zároveň zhasne svíčka a je absolutní tma.

Jakub šíleně zaječí.

Jana vyplašeně:
"Co to bylo?"Jakub stále ječí.

Přemek vyděšeně:
"Jste v pořádku?"

Jakub stále ječí.Jana vytáhne zapalovač a zapálí svíčku.Jakub leží i s židlí na zemi a klepe se hrůzou.Jana k němu běží a zvedá ho.

Jana:
"Jsi v pořádku? Nestalo se ti něco?"

Jakub:
"Tak neasi, když jsem spadl ze židle. Tyvoe"

Jana:
"Tak proč jsi tak ječel?"

Jakub:
"Jsem se hrozně leknul, ne? Jak mám tu šálu, tak se mi chytla pod židli, myslel jsem si, že mě někdo škrtí."Jana Jakuba objímá a Jakub ji.

Přemek:
"Tys nám dal."

Jana:
"Hrozně jsem se o tebe bála. Lekla jsem se, že se ti něco stalo, když jsi tak křičel. Mám tě moc ráda."

Jakub:
"Jo, já vás mám taky rád. Sorry"

Všichni se vrátí ke stolu.

Jana:
"Je tu nějaké moc velké ticho, zapni ten svůj mobil, ale nedávej ho tak nahlas jako posledně"

Jakub:
"Ok"

Jakub zapne hudbu.

Přemek:
"Tak si rozdáme dárky, ne?"Každý zašátrá ve svém batohu a navzájem si vymění balíčky.
První rozbaluje Jakub.

Jakub:
"Ty kráso, Ninetendo. Super, díky moc!"Pak si rozbalí dárek Přemek. Je tam kniha.


Přemek:
"Jůů, tak tuhle ještě nemám. Díky moc."Oba koukají na Janu.

Jana:
"Já až zítra. Tenhle večer je můj dárek."Přemek na Jakuba:
"Můžeš hrát Kubo, máš to povolený."

Jakub:
"Já taky až zítra."

V tom zarachotí klíče v zámku.

Všichni se leknou.

Přemek jde ke dveřím.

Přemek:
"Asi majitel."

Rozrazí se dveře a dovnitř vstupuje partička třech mladíků.

První mladík:
"Dobrý večer, omlouváme, se že jdeme takto pozdě. Zabloudili jsme v lese. Vy jste majitel?"

Přemek:
"Ne, nejsem majitel. Jsme tu s rodinou na svátky. Ale co tady děláte vy? Na dnešek to tu máme pronajaté my."

Druhý mladík:
"Kurva, no tak to je hezký."

První mladík:
"Asi jste si to spletli, na štědrý večer jsem to tu zamluvil s kamarády já."

Přemek:
"Tak to v žádném případě, to jste se spletli vy. Máme to tu zaplacené už od léta. Moc se omlouvám, ale tady s námi nemůžete být. Budu vás muset požádat, abyste odešli."

Třetí mladík polohlasně:
"To si děláš prdel?"

Jana:
"A to je chceš vyhnat do noci ven? Kolem dokola tu nikde nic není. Do vsi je to daleko a vlak jim už určitě nepojede, vždy jsou Vánoce"

Druhý mladík:
"Hele, my máme zaplaceno stejně tak, jako vy, takže se nikam nehneme. Je nám kosa, máme hlad, jsme utahaní a rozhodně se teď nepotáhneme zpátky. Budeme se tu muset nějak poskládat"

Sundávají si batohy a zaberou volná místa na zemi u kamen. Vytahují jídlo, láhve s alkoholem.

Třetí mladík vezme láhev nad hlavu a připíjí:
Třetí mladík:
"Tak na ten povedený štědrý večer."

Ostatní mladíci taky vezmou svoje lahve a se smíchem přikyvují.
První mladík:
"Tak hezké Vánoce, kluci."

Jana:
"To snad ani není možný. Tak ti děkuji za krásné Vánoce, Přemku."

Přemek:
"Copak za to můžu? Já je sem nezval! To tys chtěla do týhle barabizny na konci světa"

Jakub se tváří, jakoby se nic nestalo a začne hrát nintendo.

První mladík:
"Vyser se na tu hru a pojď za námi. Pojď nám radši povykládat, jaký jsou holky ve škole, kámo"Jakub si jde přisednout k mladíkům:

První mladík:
"Tak co, chodíš na gympl? To už jsi měl dost holek, ne?"

Jakub otráveně:
"Ne, ještě na základku"

Přemek a Jana si vzadu něco vysvětlují. Jana rozčileně rozhazuje rukama a brečí.

Druhý mladík:
"Tak to máš smůlu, to si s námi nepřipiješ. Ale tatík by mohl. Nebo mamka?"

Obrací se s lahví na rodiče.

Ti jen zakroutí hlavami, že nechtějí a jdou si zase sednout ke stolu.

První mladík začne zpívat:
"Tichá noc, svatá noc..."

Ostatní mladíci se k němu přidají, i Jakub s nadšením.

Jana si dá hlavu do dlaní a Přemek si začne číst.

Když dozpívají, znovu si připijí na krásné Vánoce.

Jakub:
"Ty vole Jano, nebreč."

Druhý mladík:
"To není tvá máma?"

Jakub:
"Je."

První mladík:
"Tak proč jí říkáš Jano?"

Jakub:
"Já ani nevím. Prostě říkám mámě Jano a tátovi Přemku."

Druhý mladík:
"Já bych ti takovou jednu natáhl, být tvůj fotr. Trochu slušnosti a úcty k rodičům, kámo. Tebe máma netluče, co?"

Jakub:
"Asi ani ne."

První mladík:
"Tak by asi měla. Já říct otcovi ty vole, tak jednu schytám od něj a druhou o stěnu."Jakub se stydí.

Třetí mladík se opře o stěnu a usne.

Druzí dva začnou mluvit se zíváním.

První mladík:
"Neztratit se v lese, mohli jsme si tu "zííív" U-dě-lat pěknej mejdan Já jsem ztrhanej jak kůň."

Přemek:
"Jakube, pojď spát!"

Jakub otráveně přikývne, ale jde.

Jana:
"Vedle jsou postele, vezměte si sebou batohy."

Jana, Přemek a Jakub odejdou z jeviště a berou si sebou svíčku.
Na jevišti zůstávají jen mladíci. Jeden už spí, ostatní si polehají a usínají.

Do ticha se ozve za scénou.


Přemek:
"Kam jdeš?"

Jana:
"Kam asi, vyčůrat se."

Jde ke dveřím potichu a opatrně, aby mladíky nevzbudila. Otevře dveře. Přemek a Jakub současně:

Přemek:
"Nevětrej!"

Jakub:

"Zavři"Jana si nese svíčku a jde ven do závějí. Čupne si a začne pološeptem prosit.

Jana:
"Prosím prosím, jen ať mě tu teď někdo nepřepadne. Prosím, prosím, já se bojím. Nechte mě lesní příšerky, já jsem hned pryč."

Jak vstane, peláší rychle zpátky do chaty

Jana:
"Honem honem, ať jsem doma"

a odchází přes chatu z jeviště. Začne se rozjasňovat, až je zcela světlo.
Jana, Jakub a Přemek jsou už oblečení a se smíchem chtějí opouštět chatu. Mladíci stále spí. Jana jde Přemkovi zavázat šálu kolem krku.

Jana:
"Na, vezmi si šálu"

Přemek se začne na oko bránit a se smíchem křičí:


Přemek:
"Pomoc, pomoc, někdo mě škrtí!"
Všichni se začnou smát. A odchází přes závěje z hlediště.

Jakub se pak ještě vrátí a zamává na chatu.

Jakub:
"Čau chato, tak zase za rok."
Vběhne k němu Přemek a vtáhne ho pryč z jeviště s komentářem
.

Přemek:
"Tak to ani náhodou!