Všechno lítá, co peří má * Lucie - květen 2016

01.12.2019

Syn si hraje ve svém pokoji a já vařím oběd. Chtěla bych ještě upéct bábovku, ale ve své kuchařce v sešitě jsem nenašla recept. Tak jsem si ho tedy našla na internetu a vrátila se do kuchyně jí udělat. I přesto, že jsem věděla, že tu bábovku nebudu jíst. Jen z té představy se mi dělalo zle od žaludku. Počítač jsem nechala zapnutý, k vaření jsem si pustila kapelu Zrní. Bábovka byla v troubě a já zasedla k internetu. 

To už je ale snad trochu moc! Tohle nemůže být náhoda! Tohle prostě není možné!
Do vyhledávače jsem rozrušeně napsala heslo "sledování počítače" a zmáčkla enter.
Vyskočila na mě spousta článků o takzvaných šmírujících prográmcích, které využívají velké firmy pro kontrolu svých zaměstnanců.
S narůstajícím hněvem a panikou jsem se pustila do čtení. Na radu z jednoho diskusního fóra jsem neprůhlednou páskou přelepila webkameru notebooku.
Začetla jsem se dál. Bylo toho tam spousty. Odpovědi na moje otázky! Najednou mi vše začalo dávat smysl. Pospojovala jsem pár dílků puzzle téhle šílené věci. Uvěřila jsem.
Uvěřila jsem tomu, že se to může stát a že se to děje naprosto běžně. Bylo tam tolik příběhů, které mi najednou dokázaly vysvětlit, co se tady vlastně děje.
Někdo mě chtěl kontrolovat! Někdo mi chtěl pomáhat! Někdo mi radí, kterak se mám změnit, aby se mnou byli všichni spokojeni.

Vzpomněl jsem si na synův obrázek, kde jsem stála před hradem. Vždyť vůbec není problém synovi poradit, aby mi takový obrázek namaloval. Že mi tím udělá radost. On mi hrozně rád dělá radost. Mohl to být třeba někdo z bývalé práce. Koneckonců, kontrola tam byla na denním pořádku. Už dříve mi přeci kolega říkal ty věci o remarketingu. To přece nemůže být tak složité zneužít tenhle reklamní formát!
Nebo se na mě domluvili mí kamarádi s Dušanem? Nelíbí se jim, jaká jsem matka, jaká jsem manželka, kamarádka a rozhodli se mě změnit? Dušan to se sociálními sítěmi dost umí, pořád něco studuje, s někým si píše! Dál a dál jsem rozvíjela svoje stihomamy. Tohle přeci nemůže být náhoda!
Začíná mi to být jasné, Dušan se zapojil do nějakého komplotu proti mně a teď se všichni baví na můj účet. Sledují, jak se na to tvářím, jestli přistoupím na jejich hru. Bábovka v troubě voněla, ale já byla ponořená do čtení. Paralyzovaná tím zjištěním.
Po chvilce mě z mého transu vytrhla nepříjemná vůně něčeho se pálící. Doběhla jsem do kuchyně a z trouby vytáhla trochu černou bábovku. Když se okrájí, bude dobrá, to zaliju čokoládou a šla jsem otevřít okna a dveře na balkón, udělat průvan.
Syna si pěkně hraje ve svém pokoji, jen jsem jej pohladila po hlavě a vrátila se zpět k počítači.
Zkontrolovat Facebook.

JEŽIŠIMARJA!
Vběhla jsem do dětského pokoje jako šílená. Syn tam nebyl. Jen záclona vlála v otevřených dveřích na balkón. Uviděla jsem jej na balkoně, stál na stoličce, nakláněl se přes zábradlí a díval se dolů. Něco si povídal, nebo s někým dole mluvil.
Pomalinku, aby se mě nelekl, jsme se k němu přikradla a popadla jej do náruče.

"Miláčku, sem sám nemůžeš, vždyť jsi mohl spadnou! Pojď se mnou, budeme si hrát v obýváku."
Vyděšená, ale šťastná, že se nic nestalo, jsem zasedla opět k počítači. Bylo mi strašně špatně od žaludku. Třásli se mi ruce, nemohla jsem se pořádně nadechnout. Nemůžu uvěřit tomu, co se právě stalo.
Ze Spotify se najednou velice až nesnesitelně nahlas ozval úryvek ze skladby Království od kapely Zrní.

... tvý rty, mý rty, tvůj nůž, můj nůž, čí vzkazy to jsou?
tvůj bůh, můj bůh, možná že nás shora sledujou
z jedný tváře možná na nás dvě voči koukaj
jedno hnědý, jedno černý, šilhaj, kulhaj

"Co po mě chcete?!" Vykřikla jsem nahlas.
"Co je mami?"
"Nic broučku, jen jsem se trochu rozčílila."Tak jo, tohle musí mít nějaké logické vysvětlení.Ale komu se s tím můžu svěřit? Vždyť si každý bude myslet, že jsem se zbláznila. Zoufale jsem se rozhlížela po pokoji a mé oči spočinuly na misce s našimi klíči. Byly tam! Moje ztracené klíče! Ležely jako by nic mezi ostatními klíči. Vzala jsem je do ruky a všimla si, že je jeden klíč ohnutý do tvaru písmene L. Byl to ten od bývalé práce, který jsem jim zapomněla vrátit. Sice je jen od záchodu, ale to je jedno, na tom nezáleží. Je tady a je ohnutý. Držím ho v ruce!

Jak se to mohlo stát? Jak se mohl ohnout? Nikdo jiný mé klíče v ruce neměl a já jsem si jistá, že než jsem je začala postrádat, byly v pořádku. Zase mi začalo být divně od žaludku. Tolik hrozně divných událostí za poslední dobu a vůbec žádné logické vysvětlení!Vzala jsem do ruky telefon a zavolala Dušanovi.
"Ahoj."
"Ahoj. Ty jsi něco dělal s mými klíči?"
"Co? Jak to myslíš? Ty pořád hledáš ty ztracené? Když jsem ráno odcházel do práce, měla jsi je normálně v misce. Ty jsi je nenašla?"
"Našla! Ale hele já mám jeden klíč dost ohnutý, nepůjčoval si sis je a neohnul ho?
"Ne, mám snad svoje, ne? Proč bych ti ho jako ohýbal?"
"Hmm, tak nic, tak ahoj."
"Hele Lucko, je všechno dobrý?"
"Nic není dobrý! Vůbec nic není dobrý! Ty ani netušíš, co se tady děje. Až přijdeš domů, musíme vyměnit zámek u dveří. Půjdu ho koupit nový."
"Prosím tě, co vyšiluješ? Co se děje?"
"Děje se všechno, copak to nechápeš!?"
"Hele, já teď nemůžu, promluvíme si o tom doma. Uklidni se, nic se neděje. Přijdu brzy."
"Dobře, čau!"
"Ahoj"

Položila jsem telefon, ale vůbec nezůstala v klidu. Vlastně mě rozrušil ještě více, než jsem byla před tím.
Šla jsem se podívat na Facebook. Byla jsem opravdu zvědavá, jestli se něco stane.

Celé články jsem nečetla, jen hltala nadpisy jako smyslů zbavená.

 "Miláčku, pojď, půjdeme nakoupit."

...

U pokladny byla fronta, přede mnou jeden postarší pán.
"Jedny práskací Lucky s trikem," poručil si, když přišel na řadu.
"Práskací Lucky?" Zeptala se ho udiveně prodavačka.
"Jo jo, práskací Lucky," otočil se a významně na mě mrknul.
Prodavačka mu podala balíček cigaret Lucky Strike.

Tak takhle to je! To já jsem ten práskač, který o tom všem mluví. Mám tedy mlčet?
Nesmím nikomu nic říkat? Mám si vše nechat pro sebe?
Před obchodem jsem si zapnula data a podívala se na nový status. 

Podlomili se mi kolena. Vzala jsem syna za ruku a zamířili jsme spolu k domovu.

Večer jsem si sedla k notebooku a do poznámkového bloku napsala:
"Nevím, co to má celé znamenat, ale vůbec mi to není příjemné. Prosím nechte toho!"

Ke svému zděšení jsem na Facebooku ihned našla odpovědi

Tohle přeci není samo sebou! Někdo mě poslouchá, někdo mě sleduje! Mám doma určitě odposlech. Ani si pořádně neuvědomuji, že mluvím nahlas. Skoro křičím. Někdo mi tam ty informace podstrkuje a skvěle se baví na můj účet! Proboha!

Když jsem se vzbudila, Dušan byl už pryč. Odvedl i malého do školky. Vedle mě na polštáři ležela kniha.
O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu.

 ← Zpět na obsah