* Zápisek z blázince

09.04.2019

Ležela jsem v dětském pokoji svého syna. Hugo spal a klidně oddychoval. Z vedlejšího pokoje chodbou ještě bylo vidět slabé světlo. Dušan ještě také nespí. Bylo mi jasné, že je také ještě celý vykolejený z hádky, která se odehrála jen před malou chvilkou. Slzy mi už pomalu uschly na tváři. Vzala jsem do ruky mobil a podívala se na hodiny. 23.36. Nemohla jsem spát, nemohla jsem brečet nemohla jsem dýchat. Hlasitě jsem oddechovala přes ucpaný nos. Otevřela jsem na telefonu Facebook a sjela očima první příspěvek:

Jana S.: Mobil se stal vaším nejlepším přítelem?
Článek pod statusem jsem dál nečetla. Vyhrkly mi znovu slzy do očí. Kdy se z nás dvou stali jen známí, co spolu bydlí. S mobilem teď trávíme čím dál více času, a když už spolu mluvíme, většinou se z rozhovoru stane jen další hádka. Sroluji mobilem na další status.
Markéta H.: Nebojte se, jsme tu pro vás! Nadace Martiny Hlaváčové pro ženy v tísni.
Martin M.: Když už nemůžeš, přidej! Není problém, který by nevyřešil dlouhý běh.

Mobil jemně zablikal.
Když nemůžeš, přidej! Oslňovalo mě modré světlo a vypalovalo mi do sítnice ta tři slova.
Rozhlédla jsem se po pokoji, kde Hugo stále poklidně spal. Ve vedlejším pokoji už byla tma.
Vstala jsem a v koupelně si opláchla obličej. Vlasy stáhla gumičkou svlékla se do spodního prádla. Potichu jsem se vkradla do ložnice, kde ležel můj muž a také již spal. Ze skříně jsem vytáhla legíny
a tričko. Oblékla jsem se, obula tenisky a do jacka v mobilu zasunula sluchátka. Do uší mi začal hrát soundtrack k filmu Útěk do divočiny. Nenápadně jsem se vykradla z bytu a vyběhla do teplé, ale již tmavé noci. Dech se pomalu uklidňoval. Hlavou mi běžela jeho slova. "Ty už vůbec nejsi taková, jako dřív. Mám pocit, jako bych žil s cizinkou" Přemýšlela jsem o nás, o Hugovi. Ani jsem si nevšimla, že jsem uběhla osm kilometrů a ocitla se na druhé straně města. Soundtrack dohrál.
Vytáhla jsem mobil z náprsní kapsy běžecké vesty a přepnula na další skladbu.
V hlavě se mi odehrávala naše hádka znovu jako ohraná deka. Zaseknutá na jednom místě.
Ze sluchátek se vinul Hozierův hlas který zpíval: I'll tell you my sins, so you can sharpen your knife.

Vyhrkly mi znovu slzy do očí. Zastavila jsem se, předklonila a brečela. Jako malé dítě jsem se zajíkala a nemohla popadnout dech.
Lampa nade mnou zablikala. Uklidnila jsem se a znovu se rozběhla.
Cesta už ubíhala lépe. Hlava se vyčistila dech se opět zklidnil a vzduch lehce štípal v nose.
U dveří svého bytu jsem opatrně otáčela klíčem v zámku, abych nikoho nevzbudila a jako ninja vklouzla do sprchy. Tělo mě příjemně bolelo a já se dokázala soustředit jen na tu bolest, kterou ze mě smívala teplá voda a všechno špatné mizelo v odtokové díře vany.
Lehla jsem si k Hugovi, který se za tu dobu obrátil na druhý bok a zapnula Facebook na svém telefonu.
Jakub H. Paráda!
Ivan L. sdílel fotografii běžícího mustanga.
V tu chvíli jsem se už lehce vyděsila. Co se to sakra děje? Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho.
Jakob C. Don't panic everything is going to be fine.